Zhroucení komunistického režimu v Československu šlo ruku v ruce s rozpadem celého sovětského bloku, který „načalo“ Polsko. KSČ chtěla docílit určitých reforem, ale ty přišly již pozdě a v čase se nepotkaly s přáním většiny lidí, kteří už nechtěli jen dílčí reformy v rámci existujícího systému.
Ještě na počátku roku 1989 se zdálo, že KSČ má situaci i přes čilé aktivity opozičních proudů pevně v rukou. Její vedení si v žádném případě nepřipouštělo zásadní změny v politickém systému směrem k pluralitnímu modelu. Takové snahy vždy považovalo v ideologickém ohledu za restauraci kapitalistických pořádků, v nichž by komunisté ztratili mocenský monopol. Jakešovské vedení KSČ chtělo pokud možno uskutečnit v rámci tzv. přestavby jen změny v hospodářském mechanismu státu.
V ekonomické oblasti se měla zvýšit samostatnost podniků, kde by se napříště zohledňovalo nově i tržní hledisko. Strnulá centralizace se tak měla nahradit větší autonomií podniků. Komunisté si byli vědomi toho, že i v jiných oblastech jsou jisté změny nutné, a tak v roce 1987 došlo k určité liberalizaci v cestování, nicméně stále platilo, že občan, který chtěl vycestovat, musel mít platnou výjezdní doložku a devizový příslib. Obě dvě položky byly zrušeny po pádu komunistického režimu 4. prosince 1989, protože po rozpadu východního bloku už pozbyly smyslu.
Žádné zásadní změny politického režimu, jen korekce
Ožila také představa již z roku 1968 o aktivnější roli nekomunistických stran, s čímž na konci 80. let souhlasil tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. Hovoříme o Československé straně socialistické, Československé straně lidové a Strany slovenskej obrody, z nichž se po únoru 1948 staly malé výběrové organizace. Mělo jim být dáno více vlastního prostoru při podílení se na legislativních a vládních pracích. Zejména Československá strana socialistická byla v tomto ohledu poměrně aktivní.
Není příliš zmiňováno, že komunistické vedení těsně před 17. listopadem 1989 probíralo materiál Zásady programu KSČ. Je pozoruhodný zejména v tom, že KSČ si poprvé v historii nečinila absolutní nárok na vedoucí úlohu, jež byla zakotvena v ústavě z roku 1960. Vedoucí úlohu ve společnosti si musela strana nejprve zasloužit a usilovat o ni svou „poctivou prací“. Zde komunistické vedení ustoupilo hodně, otázkou zůstává, do jaké míry to myslelo vážně i v praktických ohledech.
Reformy přišly pozdě
Komunisté však nehodlali jít za stávající rámec politického systému, protože dobře věděli, že by to znamenal konec jejich mocenského monopolu a státního socialismu, který se budoval od roku 1948. A mimochodem by tento rámec nepřekročili ani reformní komunisté z roku 1968, protože to překračovalo jejich mentální horizonty. 17. listopad 1989 pak jasně ukázal, že i přes dílčí změny či reformy chtěli lidé jít právě za tento rámec a nestačilo jen pomalé přijímání určitých kroků, i když byly v na konci 80. let pozitivní změnou.
Ve stávajícím režimu totiž nebylo možné uspořádat svobodné volby, které se staly ústředním mottem listopadových společenských změn. Už týden od 17. listopadu, 24. 11., vytyčila heslo svobodných voleb Československá strana socialistická, která zažila prudký vzestup, následovaný o to prudším politickým pádem později. Následné události již známe – po 41 letech skončil mocenský monopol KSČ, která musela akceptovat „vládu národního porozumění“ v čele se slovenským komunistou Mariánem Čalfou. Jednalo se první vládu od února 1948, v níž již komunisté neměli většinu.
Režim, který vyčerpal své možnosti
Nicméně kdyby nebylo listopadu 1989, komunistický režim by se zhroutil stejně. Nakumulované politické, sociální a ekonomické problémy a touha po svobodě byly tak velké, že by i později došlo k velkému společenskému vzedmutí se stejným výsledkem. Reformy v režii KSČ přišly pozdě a nepotkaly se v čase s tužbami většiny lidí, kteří už myšlenkově překračovali rámec stávajícího politického systému. Vyprázdněné fráze o výhodách socialistického zřízení nad kapitalistickým už vlastně nebral nikdo vážně a nevěřili jim ani mnozí vysoce postavení komunisté. Totalitní režim tak v roce 1989 vyčerpal své možnosti, přestal uspokojovat potřeby lidí, a proto musel vyklidit pole novému demokratickému systému, jehož možnosti byly neskonale větší.
Zdroj: Jiří Suk, Labyrintem revoluce
Autor/Licence fotografie: Komunisté, Lulalin4 – Own work, CC0